28.07 - 29.07:
Kolem 17té hodiny začala příprava a
nakládání věcí, včetně ukotvení střešního stanu (zvaného Hágus)
Samotný start Tour byl naplánován na
29.07. ve 3:00 ráno a to ve směru do Polské Gdyňě. Cestou bylo proměnlivé
počasí, většinou dost teplo. Neyhnuli jsme se ani dopravním zácpám díky opravám
silnic a dopravních nehod. Díky tomu jsme nabrali zpoždění a místo cca druhé
hodiny odpolední jsme do campu 67 dorazili něco po 19-té hodině.
Po úspěšném nalezení místa
v campu(byl totiž víkend a tedy celkem narváno) jsme zaplatili na recepci
pobyt na jednu noc a vydali se po dlouhé cestě osvěžit do moře. Voda nebyla
zrovna nejteplejší, ale jelikož bylo ještě celkem teplo, přišla chladná voda
vhod. Samozřejmostí byla dobrá večeře (Losos, salát a hranolky, někteří ještě
Hamburger J)a ochutnávka piva Kastelan a Ziwec. Seděli jsme do pozdních hodin , dá
se říci do zavíračky.
Noc byla teplá s občasným deštěm.
Ráno přišla vhod teplá sprcha a už jsme raději s předstihem pokračovali do
přístavu kde nás čekalo nalodění na trajekt společnosti Finnlines.
Samozřejmě u nás nejde nic normálně a
nám jediným, nešel vytisknout v kanceláři společnosti palubní lístek. Po
složitém vysvětlován nás nakonec pan u brány umožnil vjezd a na recepci po
nalodění nás paní pustila do útrob trajektu po předložení dokladu o zaplacení.
Důkladně jsme si prostudovali loď,
hlavně strategická místa jako bar, jídelnu a místo kde budeme spát. Cesta
trajektem trvala asi 23 hodin, vzdálenost z Gdyě do Helsinek cca 1000 Km rychlostí 40 KM\h. Jelikož jsme si
předem neobjednali jídlo, byli jsme odkázáni na barovou obsluhu. V sortimentu
byl například toast s lososem, nebo krevetama, bagety, koblihy apod.
Cenová hladina byla malinko jinde,
než jsme zvyklý. Např. již zmíněný Toast s krevetkama byl v přepočtu
cca. 175,- Kč, kobliha 50,- Kč, Laté za 75,- atd.
Čas na lodi moc jsme neubýval a tak
jsme si ho krátili někteří spánkem, relaxem na palubě, v baru při
sledování Big Bang Teory na našem noťásku.
Večer jsme se poskládali na koberec vedle
křesel na kterých se nadalo moc spát. Ráno již kolem pul desáté dorazil trajekt
do cíle.
Po vylodění jsme jeli do centra Helsinek a
ochutnali místního Mc Donalda. Musím říci, že ten na který jsme narazili byl
asi nejhorší co jsem kdy po světě viděl. Ovšem jídlo bylo fajn, takže hlavní
cíl byl splněn. Prošli jsme si centrum a pokračovali na olympijský stadion, kde
v roce 1952 sportoval celý svět. Násladovala již cesta do Ruska.
Na hranicích to šlo celkem bez problémů,
vyplnili jsme obvyklé dokumenty , prokázali jsme se platným vízem a po krátké
kontrole vozidla na obou stranách jsme
mohli vstoupit.
Směnárna u hranic měla technické
potíže a jelikož byl čas již posunut o 2 hodiny oproti našemu letnímu, bylo po
18:00 a tedy i banky jí nefungovali. První část peněz jsme tedy vybrali
z bankomatu. Již obdařeni hotovostí jsme si v místním
magazinu(obchodě) koupili čerstvý chéb,vodu, párky a vydali se k prvnímu
nocležišti.
30 – 31. 07
Teplota
byla stále velice příjemná a
to i ta noční. Při prvním Ruském
nocování byly členovi výpravy ukradeny boty,
které
si nechal pod vozidlem. Místním jistě
obnošené botky udělaly velikou radost, né
tak jako členovy výpravy, který byl nucen
pokračovat za Polární kruh pouze v sandálíchJ .
Počasí nám pořád přálo a 30ti
stupňové teploty nebyly vyjímkou. Využili jsme tedy ke koupání hned 2
z mnoha vodních ploch, které sousedí s trasou naší cesty a to
v Sortavale - Vladošském jezeře a také v Krošnozero kde nás místní
děti povzbuzovali při skoku do celkem studené vody.
Nicméně jsme tedy pokračovali do
města Petrozavodsk, kde jsme udělali krátkou prohlídku pobřeží, centra a
v neposlední řadě jsme navštívili obuv, kdesi kolega dokoupil odcizené
boty. Jeho výběr u místního vietnamce nebyl vůbec špatný. Botky BONA SPORT se teď vyjímají v jeho cestovním
botníku.
V jedné z restaurací jsme
dali pozdní oběd, soljanku a vepřové s bramborovou kaší. Po jídle jsme pokračovali
v cestě směr město Kandalakša před kterým jsme se utábořili.
1 – 4.7
Ráno jsme dorazili do Kandalašky, kde
jsme si dotankovali nádrže a také dva 20 l kanystry, jelikož cena nafty je zde
z celé Tour nejpříznivější cca 21 Kč. Po dokoupení proviantu jsme jeli
směr Umba na poloostrov KOLA. Ovšem naším cílem byly Kuzomeň a Varzuga což jsou
poslední místa kam se dá po silnici dojet na celém poloostrově. Dále lze již
cestovat pouze lodí a nebo v zimě, když zamrznou všudypřítomné bažiny.
Počasí se radikálně zhoršilo a to na cca
14 stupňů celsia a mlha. Cesta trvala asi 150 Km po celkem široké ale drsné
silnici. Jelikož jsme jeli kolem Bílého
moře, využili jsme místní pláže a i přes velmi nepříznivé počasí jsme se
vykoupali. (viz. video) Po odbočce
z hlavní silnice jsme se již blížili k první z vesnic, cesta
vedla lesem lemována stromy a zemí
proroslou lišejníkem. Po chvíly jsme na jeli na písečné duny a dá se říci
místní poušt. Jen díky našemu vozu 4x4 s redukcí jsme neuvízli
v pouštním písku. Kuzomeň se nám nalézt nepodařila ve spleti odboček a
díky mlze i nízké viditelnosti. Zastavili jsme alespoň u moře, kde odliv právě
odkryl část moře.
Vrátili jsme se tedy k hlavní
silnici a pokračovali alespoň do Varguzy. Malebná vesnička na konci světa, kde
se vyrábí kostelní věže a mají tu malou botanickou zahradu. Po prohlídce jsme
se vydali zpět Směr Umba před kterou jsme se pro dnešek utábořili.
Ráno jsme se probudili se zimou a
deštěm a obrovským hejnem komárů. Rychle jsme se tedy pobalili a cestovali dál.
Po projetí Umby jsme zastavili znovu u pumpy v Kandalakše a dotankovali
projeté palivo. Rovnou jsme i posnídali a u kávy na místním venkovním sezení
plánovali další trasu. Ta vedla směr Teriberka.
Tam
jsme nalezli krásnou zapadlou
osadu s velkým pohřebištěm lodí
v zátoce a za ní pár baráčků.
Dále
cesta pokračovala do Dálnie Zelenci, kde byl dokonce i
veliký panelák, ale
obydlen pouze pár osadníky. Zbytek vesnice byl pokryt
rozpadlýmy baráky, kde tu
a tam někdo bydlel. Na vrcholku vesnice byla opuštěná
vojenská kasárna vedle
které jsme se kolem půl druhé ráno
utábořili. Někde se tu také kdysi nalézal
mořský institut. Cesta jsem byla obzvláště
náročná cca 27 Km po brutální cestě,
která ani nebyla na mapě. V podstatě se muselo jezdit
krokem, přes
obrovské díry, rozpadlé mosty a vodní
překážky. Před námi toto absolvoval i
místní borec ve voze Lada 24 combi, který
předváděl neuvěřitelné kousky aby
toto projel. Kdybychom to neviděli neuvěřili by jsme.
Když už jsme byli takhle daleko
navštívili jsme také vesničku Porčicha, která je v této severní části
posledním místem kam se dá po souši na poloostrově Kola dorazit. Pak
následovala strastiplná cesta zpět na hlavní tah přes již zmíněnou šílenou
cestu.
Náš další cíl byl Murmansk. V předměstí(Oheň
Murmansku) jsme se poptali kolik stojí hotel pro 3 osoby na noc a po odpovědi,
že 3800 Rublů, tak jsme raději jeli dál. Přímo ve městě bylo oříškem najít námi
vytipovaný hotel, který byl zakomponovaný do panelové zastavby. Po dlouhém
hledání jsme zjistili, že j hotel již obsazen a tak jsme raději tento luxus
oželeli a usoudili, že přespíme jako obvykle ve střešním stanu.
Dalším problém byl najít náš hlavní cíl
v Murmansku a to Ledokol Lenin, první Jaderný ledoborec na světě. Ze
zoufalství jsme se ptali na cestu místních, ale jeden nás poslal opačnou cestou
a druhý tvrdil, že už včera odjel. Přitom je již 20 let nefunkční
v přístavu J Jediný kdo nás navedl přesně byl místní taxikář a tak jsme konečně
věděli jeho přesnou polohu.
Jelikož prohlídky byly od 12 hodin,
na jeho prohlídku jsme se dobře vyspali kousek za městem, vedle rozestaveného
baráku v místní milionářské osadě.
Ráno jsme nakoupili v místním
supermarketu OKAY poslední zásoby , dárky domů, pivo a vodku. Další cesta již
vedla na hranici s Norskem. Tam krom toho, že před námi byl plný autobus
jsme moc nečekali a dá se říci odbaveni
a zkontrolováni jsme byli celkem za cca 2 hodiny a to na obou stranách.
Dalším bodem byl cíl výpravy, Nordkapp.
5.8.2012
Poté co jsme se utábořili
v horském údolí, kde byla asi největší zima z celé Tour, což
naznačoval i ještě neroztátý sníh ze zimy jsme měli do cíle zhruba 200 Km. Po
krátkém osvěžení jsme pokračovali kolem moře, kde jsme využili na zdejší poměry
vhodné počasí a osvěžili jsme se v jedné z mnoha zátok.
Pak už jsme jeli přímo na Nordkapp,
nejsevernější místo v Evropě. Od severního polu byla vzdálenost 2036 KM
moře a ledu. Zde se naplno projevil fakt, že Norsko je jedno z nejdražších
míst v Evropě. Pouhý vstup do prostoru Stál na osobu 1000 Kč, nejiné to
bylo i v případě nakupování dárkových předmětů. Svetřik se tu dal pořídit
i za 12000,- . V budově je hotel s restaurací, barem, muzeem a také
kinosálem, kde jsme shlédli zajímavý promovideo. Po patřičném zdokumentování jsme pokračovali
v cestě , tentokrát již směr jih.
|