Polar Tour 2012
Výběr Fotek
Komplet Fotky
Videa



 

Spolecna 2011

 

 

28.07  - 29.07:  

Kolem 17té hodiny začala příprava a nakládání věcí, včetně ukotvení střešního stanu (zvaného Hágus)

Samotný start Tour byl naplánován na 29.07. ve 3:00 ráno a to ve směru do Polské Gdyňě. Cestou bylo proměnlivé počasí, většinou dost teplo. Neyhnuli jsme se ani dopravním zácpám díky opravám silnic a dopravních nehod. Díky tomu jsme nabrali zpoždění a místo cca druhé hodiny odpolední jsme do campu 67 dorazili něco po 19-té hodině.

Po úspěšném nalezení místa v campu(byl totiž víkend a tedy celkem narváno) jsme zaplatili na recepci pobyt na jednu noc a vydali se po dlouhé cestě osvěžit do moře. Voda nebyla zrovna nejteplejší, ale jelikož bylo ještě celkem teplo, přišla chladná voda vhod. Samozřejmostí byla dobrá večeře (Losos, salát a hranolky, někteří ještě Hamburger J)a ochutnávka piva Kastelan a Ziwec. Seděli jsme do pozdních hodin , dá se říci do zavíračky.

Občerstvení Polsko

Noc byla teplá s občasným deštěm. Ráno přišla vhod teplá sprcha a už jsme raději s předstihem pokračovali do přístavu kde nás čekalo nalodění na trajekt společnosti Finnlines.

Samozřejmě u nás nejde nic normálně a nám jediným, nešel vytisknout v kanceláři společnosti palubní lístek. Po složitém vysvětlován nás nakonec pan u brány umožnil vjezd a na recepci po nalodění nás paní pustila do útrob trajektu po předložení dokladu o zaplacení.

Důkladně jsme si prostudovali loď, hlavně strategická místa jako bar, jídelnu a místo kde budeme spát. Cesta trajektem trvala asi 23 hodin, vzdálenost z Gdyě do Helsinek cca  1000 Km rychlostí 40 KM\h. Jelikož jsme si předem neobjednali jídlo, byli jsme odkázáni na barovou obsluhu. V sortimentu byl například toast s lososem, nebo krevetama, bagety, koblihy apod.

Cenová hladina byla malinko jinde, než jsme zvyklý. Např. již zmíněný Toast s krevetkama byl v přepočtu cca. 175,- Kč, kobliha 50,- Kč, Laté za 75,- atd.

Čas na lodi moc jsme neubýval a tak jsme si ho krátili někteří spánkem, relaxem na palubě, v baru při sledování Big Bang Teory na našem noťásku.

Večer jsme se poskládali na koberec vedle křesel na kterých se nadalo moc spát. Ráno již kolem pul desáté dorazil trajekt do cíle.

Trajekt

 Po vylodění jsme jeli do centra Helsinek a ochutnali místního Mc Donalda. Musím říci, že ten na který jsme narazili byl asi nejhorší co jsem kdy po světě viděl. Ovšem jídlo bylo fajn, takže hlavní cíl byl splněn. Prošli jsme si centrum a pokračovali na olympijský stadion, kde v roce 1952 sportoval celý svět. Násladovala již  cesta do Ruska.

Na hranicích to šlo celkem bez problémů, vyplnili jsme obvyklé dokumenty , prokázali jsme se platným vízem a po krátké kontrole vozidla na  obou stranách jsme mohli vstoupit.

Směnárna u hranic měla technické potíže a jelikož byl čas již posunut o 2 hodiny oproti našemu letnímu, bylo po 18:00 a tedy i banky jí nefungovali. První část peněz jsme tedy vybrali z bankomatu. Již obdařeni hotovostí jsme si v místním magazinu(obchodě) koupili čerstvý chéb,vodu, párky a vydali se k prvnímu nocležišti.

30 – 31. 07

Teplota byla stále velice příjemná a to i ta noční. Při prvním Ruském nocování byly členovi výpravy ukradeny boty, které si nechal pod vozidlem. Místním jistě obnošené botky udělaly velikou radost, né tak jako členovy výpravy, který byl nucen  pokračovat za Polární kruh pouze v sandálíchJ .

Počasí nám pořád přálo a 30ti stupňové teploty nebyly vyjímkou. Využili jsme tedy ke koupání hned 2 z mnoha vodních ploch, které sousedí s trasou naší cesty a to v Sortavale - Vladošském jezeře a také v Krošnozero kde nás místní děti povzbuzovali při skoku do celkem studené vody.

Nicméně jsme tedy pokračovali do města Petrozavodsk, kde jsme udělali krátkou prohlídku pobřeží, centra a v neposlední řadě jsme navštívili obuv, kdesi kolega dokoupil odcizené boty. Jeho výběr u místního vietnamce nebyl vůbec špatný. Botky  BONA SPORT se teď vyjímají v jeho cestovním botníku.

V jedné z restaurací jsme dali pozdní oběd, soljanku a vepřové s bramborovou kaší. Po jídle jsme pokračovali v cestě směr město Kandalakša před kterým jsme se utábořili.

1 – 4.7

Ráno jsme dorazili do Kandalašky, kde jsme si dotankovali nádrže a také dva 20 l kanystry, jelikož cena nafty je zde z celé Tour nejpříznivější cca 21 Kč. Po dokoupení proviantu jsme jeli směr Umba na poloostrov KOLA. Ovšem naším cílem byly Kuzomeň a Varzuga což jsou poslední místa kam se dá po silnici dojet na celém poloostrově. Dále lze již cestovat pouze lodí a nebo v zimě, když zamrznou všudypřítomné bažiny.

Počasí se radikálně zhoršilo a to na cca 14 stupňů celsia a mlha. Cesta trvala asi 150 Km po celkem široké ale drsné silnici. Jelikož jsme jeli kolem  Bílého moře, využili jsme místní pláže a i přes velmi nepříznivé počasí jsme se vykoupali. (viz. video)  Po odbočce z hlavní silnice jsme se již blížili k první z vesnic, cesta vedla lesem lemována stromy  a zemí proroslou lišejníkem. Po chvíly jsme na jeli na písečné duny a dá se říci místní poušt. Jen díky našemu vozu 4x4 s redukcí jsme neuvízli v pouštním písku. Kuzomeň se nám nalézt nepodařila ve spleti odboček a díky mlze i nízké viditelnosti. Zastavili jsme alespoň u moře, kde odliv právě odkryl část moře.

Vrátili jsme se tedy k hlavní silnici a pokračovali alespoň do Varguzy. Malebná vesnička na konci světa, kde se vyrábí kostelní věže a mají tu malou botanickou zahradu. Po prohlídce jsme se vydali zpět Směr Umba před kterou jsme se pro dnešek utábořili.

Ráno jsme se probudili se zimou a deštěm a obrovským hejnem komárů. Rychle jsme se tedy pobalili a cestovali dál. Po projetí Umby jsme zastavili znovu u pumpy v Kandalakše a dotankovali projeté palivo. Rovnou jsme i posnídali a u kávy na místním venkovním sezení plánovali další trasu. Ta vedla směr Teriberka.

Vraky lodí

Tam jsme nalezli krásnou zapadlou osadu s velkým pohřebištěm lodí v zátoce a za ní pár baráčků. Dále cesta pokračovala do Dálnie Zelenci, kde byl dokonce i veliký panelák, ale obydlen pouze pár osadníky. Zbytek vesnice byl pokryt rozpadlýmy baráky, kde tu a tam někdo bydlel. Na vrcholku vesnice byla opuštěná vojenská kasárna vedle které jsme se kolem půl druhé ráno utábořili. Někde se tu také kdysi nalézal mořský institut. Cesta jsem byla obzvláště náročná cca 27 Km po brutální cestě, která ani nebyla na mapě. V podstatě se muselo jezdit krokem, přes obrovské díry, rozpadlé mosty a vodní překážky. Před námi toto absolvoval i místní borec ve voze Lada 24 combi, který předváděl neuvěřitelné kousky aby toto projel. Kdybychom to neviděli neuvěřili by jsme. 

Když už jsme byli takhle daleko navštívili jsme také vesničku Porčicha, která je v této severní části posledním místem kam se dá po souši na poloostrově Kola dorazit. Pak následovala strastiplná cesta zpět na hlavní tah přes již zmíněnou šílenou cestu.

Náš další cíl byl Murmansk. V předměstí(Oheň Murmansku) jsme se poptali kolik stojí hotel pro 3 osoby na noc a po odpovědi, že 3800 Rublů, tak jsme raději jeli dál. Přímo ve městě bylo oříškem najít námi vytipovaný hotel, který byl zakomponovaný do panelové zastavby. Po dlouhém hledání jsme zjistili, že j hotel již obsazen a tak jsme raději tento luxus oželeli a usoudili, že přespíme jako obvykle ve střešním stanu.

 Dalším problém byl najít náš hlavní cíl v Murmansku a to Ledokol Lenin, první Jaderný ledoborec na světě. Ze zoufalství jsme se ptali na cestu místních, ale jeden nás poslal opačnou cestou a druhý tvrdil, že už včera odjel. Přitom je již 20 let nefunkční v přístavu J Jediný kdo nás navedl přesně byl místní taxikář a tak jsme konečně věděli jeho přesnou polohu.

Ledoborec lenin 

Jelikož prohlídky byly od 12 hodin, na jeho prohlídku jsme se dobře vyspali kousek za městem, vedle rozestaveného baráku v místní milionářské osadě.

Ráno jsme nakoupili v místním supermarketu OKAY poslední zásoby , dárky domů, pivo a vodku. Další cesta již vedla na hranici s Norskem. Tam krom toho, že před námi byl plný autobus jsme moc nečekali a dá se říci odbaveni  a zkontrolováni jsme byli celkem za cca 2 hodiny a to na obou stranách. Dalším bodem byl cíl výpravy, Nordkapp.

5.8.2012

Sníh Norsko Srpen

Poté co jsme se utábořili v horském údolí, kde byla asi největší zima z celé Tour, což naznačoval i ještě neroztátý sníh ze zimy jsme měli do cíle zhruba 200 Km. Po krátkém osvěžení jsme pokračovali kolem moře, kde jsme využili na zdejší poměry vhodné počasí a osvěžili jsme se v jedné z mnoha zátok.

Směrník na severní pol Skřet

Pak už jsme jeli přímo na Nordkapp, nejsevernější místo v Evropě. Od severního polu byla vzdálenost 2036 KM moře a ledu. Zde se naplno projevil fakt, že Norsko je jedno z nejdražších míst v Evropě. Pouhý vstup do prostoru Stál na osobu 1000 Kč, nejiné to bylo i v případě nakupování dárkových předmětů. Svetřik se tu dal pořídit i za 12000,- . V budově je hotel s restaurací, barem, muzeem a také kinosálem, kde jsme shlédli zajímavý promovideo.  Po patřičném zdokumentování jsme pokračovali v cestě , tentokrát již směr jih.