NUCLEAR TOUR 2011

Letošní tour bude sice o cca. polovinu kratší než ta loňská, ale jistě ne o to méně zajímavá. Bude se zaměřením na Bělorusko, které pro nás bylo v minulosti spíše tranzitní zemí i přesto že naše výprava pár významných míst v této zemi již navštívila. Je naplánováno ujet něco málo pod 5000 Km. Jako již tradičním společníkem je nám UAZ 3160, hrdina loňské jízdy :)

Výprava FKS Tour jede opět ve složení „Fetis, Kléma, Šámot“ a to se startem 20:00 23.06.2011.

Čtvrtek 23. 06. 20:00  - Pátek 24.06. :

Sraz před dílnou, kde jsme naložili „Hágus“ (Střešní stan). Po důkladném ukotvení odborným nářadím jsme naložili batohy a připravený proviant. Důležitou a zároveň nepříjemnou zprávou byl fakt, že hlavní cíl Tour je ohrožen a to díky uzavření cílové destinace místním úřadem. Z neověřených zdrojů by se mohlo jednat pouze o týden a tak jsme trasu cesty obrátili a vyrážíme nikoliv přes Slovensko, ale Polsko doufajíc a čekajíc na dobré zprávy z Běloruského pohraničí. Cesta byla následující – přes Drážďany, Berlín, Szcezcin, Kolobrzeg.

V posledně jmenovaném městě jsme navštívili místní pláž a přístav u Baltického moře. Bylo celkem větrno a střídavě zataženo, takže na koupání to i pro celkem ranní čas nebylo. Pláž lemoval jeden stánek za druhým. Odolali jsme a žádnou z nabízených cetek jsme nekoupili. :)

Ozdobou byl místní maják vybudovaný ke konci druhé světové války, který dnes slouží zároveň i jako malé muzeum.

 Ve zdejším přístavu je jedinečná možnost cesty lodí na ostrov BORNHOLM (patřící Dánsku) a my víme odkud a v kolik vyjíždí, pokud by měl někdo zájem :)

Dále naše cesta pokračovala do měst Gdynia a Gdaňsk. Velký Gdyňský přístav jsme objeli výletní lodí za pár Zlotých. Pokračovali jsme k přístavu v Gdaňsku, kde jsme využili služeb místního zchátralého trajektu nakloněného na jednu stranu a vyasfaltovanou silnicí přímo na palubě. Naštěstí to byl jen převoz cca 150 m :).

Po cestě jsme shlédli památník obětem II. Světové války. Jelikož už bylo pozdní odpoledne pokračovali jsme do campu kousek za město, kde jsme měli v plánu přenocovat.

 S blížícím se večerem jsme měli jeden hlavní cíl a to dát si někde smaženého TURBOTA. V první prázdně vypadající restauraci ho neměli a tak jsme si dali Lososa a místní pivo Speciál. Ovšem neutuchající chuť na Turbota nám nedala a zašli jsme ještě do nedaleké restaurace, kde ho měli. Nikdo z nás ho nikdy neměl a ani jsme nevěděli co to je :). Když nám bylo naservírováno, přes celý talíř se povalovala placatá velká ryba plná kostí :). S námi si na něm pochutnala i místní slídivá kočička, se kterou jsem se o část podělil. Byl čas vyrazit do kempu, kde jsme se na jednu noc utábořili. Na nedaleké pláži probíhala celou noc jakási technoparty a ohňostroj, ale díky únavě jsme ji tolik nevnímali.

.

25.06.2011 :

Noc byla celkem chladná a tak ráno přišla vhod teplá sprcha. Vstávali jsme kolem sedmé hodiny ranní. Dojedli jsme zbytek řízků a věcí co by se mohly zkazit i přes to, že jsme vybavení výkonnou cestovní lednicí. Ta je ovšem po dobu naší nepřítomnosti odpojena, a tak je chlazení velice proměnlivé.

Po krátkém odpočinku jsme složili Hágus a pokračovali v přejezdu Polska pod Kaliningradskou oblastí směr Litva.

Nejbližším cílem bylo Wolfsschanze, obrovský komplex bunkrů Německé armády vybudovaný v roce 1941 na území Polska. Zajímavostí je, že to byl jeden z Hitlerova nejoblíbenějších a strávil zde více jak 800 dní. Zde byl také spáchán jeden z mnoha neúspěšných atentátů na Adolfa Hitlera a to jeho důstojníkem.
Rozhodli jsme se nevyužít možnosti průvodce a občas jsme se přidali k nějaké skupině Poláků, kde bylo překladatelce celkem rozumět. Po procházce lesem a zhlédnutí větší části zbořených bunkrů, jsme se hodlali občerstvit v nejbližší restauraci v komplexu. Byla ovšem natolik vytížená, že si nás nikdo dobrou čtvrthodinku nevšiml, tak se Kléma vyslal na obhlídku té sousední, kde kupodivu nikdo nebyl a tak jsme dali kávičku, hotdog a zapékanou housku a to bez jakéhokoliv čekání. Zároveň jsme tak utratili i zbytek Zlotých a mohli se vydat k přechodu.

Na hranicích jsme vyměnili pár Eur za Litasy. Další zastávkou je venkovní muzeum Sovětu v Grutas Parkas. Zde jsou umístěny exponáty a sochy, které stály na významných místech po celé Litvě a byly odstraněny. Takže tu najdete spousty Leninů, Stalinů a jiných významných osobností. Nechybělo tu ovšem ani velké dětské hřiště a malá zoo, kde bylo např. k vidění několik velbloudů, pštrosy, medvěd, šakaly, spoustu ptactva divoké prasata atd.
Začínalo se připozdívat a tak jsme po prohlídce a malém občerstvení ze svých zásob vyrazili na odpočívadlo u pumpy ve vesnici Senoji Varena. Na pumpě jsme se osvěžili místním pivem Švyturys, které známe již z Baltic Tour. V noci byla opět zima, něco kolem 8 stupňů. Ačkoliv jsme byli již v dalším státě a neminul nás opět noční ohňostroj a to znovu v té nejlepší fázi spánku :).

26. 06. 2011 :

Ráno po krátkém protáhnutí a opláchnutí jsme pokračovali v cestě. Dalším městem, které bylo poctěno již podruhé naší návštěvou je Vilnius.

 Jako první jsme šli na prohlídku televizní věže. Byli jsme jedni z prvních návštěvníků, jelikož jsme u v stupu byli ještě před otevírací dobou. Vstup stál asi 20 Litasů, což je v přepočtu kolem 160 korun. Výtahem jsme vyjeli 20 pater a ve výšce165m jsme se usadili v restauraci a nafotili výhled na město. Restaurace je ojedinělá tím, že podium, na kterém jsou po obvodu stolečky se pomalu otáčí, takže každý návštěvník si za  oběd prohlídne panorama celého města. Samotná věž je vysoká 326.67 m a byla otevřena v roce 1980. V roce 1991 zde došlo k masakru 13 lidí, kteří se snažili zabránit okupaci věže Ruským vojskem, který se snažil odvrátit nastávající revoluci a přerušit televizní vysílání.

 Po prohlídce věže, jsme chtěli navštívit muzeum celnictví, ale v neděli bylo bohužel zavřeno. Šli jsme tedy do námi známého centra na obhlídku zdejších trhů a také jsme se zastavili na oběd v restauraci a dali si zdejší jídlo. U jednoho stánku jsme si koupili uzenou klobásku na ochutnání a na doražení jsme ochutnali menu v místním Hesburgeru.

Spokojeni jsme tedy pokračovali k Běloruským hranicím. Zde nás již čekala první vyřizování s celníkama. Rychlost odbavování a velikost fronty naznačovala, že je to paráda na několik hodin. Naštěstí po 4 hodinách čekání a ujetých cca 500 metrech nás protáhnul kolonou místní policejní vůz a ušetřili jsme tak dobrých 5-6 hodin čekání. Nakonec papírování, prohlídka auta, zaplacení pojištění a výměna peněz trvala další 2 hodiny a tak jsme nabrali ztrátu kolem 6ti hodin. Vyměnili jsme 200 Euro a Zbytek Litasů a měli v přepočtu 1 500 000 BYR :)Taky kávička tu vyjde i na 3000 :)

Po úspěšném překročení hranice jsme se utábořili na samoobslužné pumpě v Naroči. Noc byla konečně bez ohňostroje, ale snad chladnější než ta předchozí.

27.06.2011 :

Dnešek naznačoval, že by mohlo dojít k oteplení, protože již od úsvitu pražilo slunce. Po cestě jsme se ve vesničce Niestanoviči zastavili v místním konzumu a koupili mléko, chléb a sýr. Tyto pochutiny posloužili k dnešní snídaní.

Další zastávkou byl památník v Chatyni. Je věnován obětem bývalé vesnice, kterou i s jejím kompletním obyvatelstvem zapálilo nacistické vojsko, díky domněnce, že zabili jednoho jejího člena, který se v této oblasti ztratil. Zahynulo zde 168 lidí, přežil jen jediný kovář, který vynesl tělo jeho mrtvého syna z trosek stodoly, kam byli všichni vehnáni. Tento okamžik připomíná obrovská socha viz. obrázek.

 Dále nás cesta zavedla do města Žodyno kde je továrna na náklaďáky Belaz. Tam nás tedy bohužel nepustili, ale byli jsme alespoňˇna vrátnici :) Vyfotili jsme se tedy s maketou vedle závodu a pokračovali v cestě do Minsku. Zde jsme se ubytovali v hotelu Hvězda. Měli už volné pokoje v Business třídě, takže to bylo pro nás „byznysmeny“ akorát :) Pokojíček byl ucházející s výhledem na parkoviště, takže jsme měli Uazíka pod kontrolou.

 Bylo již pozdní odpoledne, tak jsme zajeli pouze na letiště, které tedy bylo již poloprázdné a sloužilo jen výjimečně pro vnitrostátní lety a zavřeno bylo v roce 1981. Takže jelikož tu nebylo nic k vidění, jeli jsme se někam najíst. Zkusili jsme místní hypermarket Prostore, kde k naší smůle žádná restaurace nebyla. Nakoupili jsme si tedy něco uvnitř a zároveň pokoupili nějakou tu pozornost domu. Croasanty mě tedy nezasytily tak jsme vyhledali restauraci podle navigace. Vyvedlo nás to až někam za Minsk, ale vyplatilo se. Jídlo bylo opravdu dobré. Vrátili jsme se tedy do Hotelu, kde jsme využili teplé sprchy a zašli se podívat do místního baru, který byl otevřený až do 01. ráno. Pivo bylo sice ve sklenici, rozlévané z flašky, ale i tak se to dalo :) Jako správní gurmáni jsme ochutnaly jeden ze salátků z nabídky. Vše bylo azbukou, takže Kléma musel překládat, ostatně jako vždy :) Těsně před jednou jsme šli do pelechu, jelikož nás ráno čekala podrobnější prohlídka Minsku.

28.06.2011 :

Na dnešek jsme si trochu přispali a do města vyrazili až kolem půl deváté místního času. Bylo hlášeno sice příjemných 23 stupňů, ale s bouřkou. Venku tomu nic prozatím nenasvědčovalo a tak jsme se vydali do terénu. V Bělorusku se cítíte jako opravdiví businessmani, jelikož zde v penězích přemýšlíte ve statisících. Obídek pro 3 lidi vyjde okolo 200 – 300 tisíc :) Naše cesta začala na jednom z větších náměstí s obrovskou budovou sněmovny a vedle honosně stojícím muzeem, které bylo naším prvním cílem. Jednalo se o muzeum druhé světově války. Bylo zde k vidění od maket bunkrů přes oblečení až po samopaly a kulometná hnízda. Exponátem tu stál např. autentický telegrafní sloup se směrníky, na kterém nacisté věšeli bezbranné civilisty, doložené dobovou fotografií.

Vedle muzea byl stan s kavárnou a restaurací Alcatraz, kde jsme měli opět po dlouhých letech možnost ochutnat (pro mě jedno z nejlepších piv východní Evropy) Baltiku 7. Dali jsme si zde kávičku a každý ochutnal jeden ze salátů z menu. Opravdu jsme si pochutnali. Někteří z nás využili obrovského mobilního WC s obsluhující pani uprostřed :)Záchod stál 1000 BYR (asi 3,50 Kč).

Nechyběla ani zastávka metra. Jelikož se v Bělorusku slaví 3. července den nezávislosti, byli jsme svědky mohutných příprav a výzdob města, ve starém „sovětském“ stylu.(vlaječky, kytky atd.) Vystoupí zde např. DJ BAGAZNIK, nebo DJ DO DO :).

  Dále jsme se vydali na cestu metrem. Jelikož zde došlo před necelým čtvrtrokem k atentátu, byl u každého vstupu voják s mobilním detektorem kovů a vyhlížel podezřelé osoby. I v metru probíhalo hlášení o obezřetnost cestujících aby jakékoliv podezřelé chování ihned hlásili. Jinak byl běh metra stejný jako před 2ma lety. Vstupenka do metra, která je ve formě žetonu vhazujícího se u průchodu a tedy časově neomezená stála pro 9 vstupů zhruba co jedna jízdenka v Pražském metru. Lacino se všeobecně dá v Bělorusku koupit i destilovaný alkohol a o cigaretách ani nemluvím, ty jsou k mání již od 3 Kč :).

 Další zastávkou byl Ostrov Slz, kde je památník obětem války v Afghánistánu, Puškinovo socha a centrum hokejového Dynama Minsk, které jsme podle doložené adresy nenašli :) Ovšem hlavní arénu, kde se hraje Ruská KHL jsme omrkli již o den dříve. U místní řeky jsme si dali ve slibně vyhlížející restauraci oběd. Mimo jiné jsme ochutnali studený boršč a baklažán. Po jídle jsme již vše procházeli pěšky a nachodili více jak 10KM. Možná i proto jsme přišli k jednomu s muzeí po zavírací době :). Vyfotili jsme se tedy ještě u vystaveného tanku v parčíku nedaleko vstupu do metra, kterým jsme se vrátili zpět k vozu.

Večer jsme zakončili opět v místním baru večeří a pivem :).

29. 06. 2011 :

Sklidili jsme přes večer dobíjené spotřebiče, oblečení a chystali se k odchodu z hotelu. Chvilkou napětí bylo hledání klíčů od auta, které jsme posléze našli zahrabané mezi věcmi :). Po odevzdání klíčů jsme pokračovali v cestě směr Ukrajina. Další zastávkou bylo městečko Bobrus, ve kterém jsme viděli velkolepé oslavy 67. výročí osvobození od fašizmu. Po zhlédnutí vojenské přehlídky jsme si dali v místní restauraci oběd a pokračovali v cestě.

Shodou náhod jsme narazili na zapadlé muzeum Černobylské tragedie v Sudkovo, které jsme zastihli těsně před zavírací dobou. Ochotná pani nás provedla a dala odborný výklad v ruštině. Byli jsme první Češi, kteří muzeum navštívili a to jsme také stvrdili zápisem v knize hostů. Na konci prohlídky se pani pochlubila, že o Černobylském neštěstí napsala knihu, která vyšla v e vydání 1000 výtisků. Stála v přepočtu 34 korun :). Dostali jsme ji i z věnování. Paní nás poprosila, jestli bychom ji nehodili domu do vedlejší vesnice, která byla po cestě a tak jsme ochotně souhlasili.

Jelikož jak jsem již naznačil dříve, byl náš hlavní cíl nedostupný. Hledali jsme alespoň cestu jak se k němu přiblížit. Povedlo se nám to i díky terénnímu vozidlu až nad očekávání. Dostali jsme se do zakázané zóny 30 Km pásma a to až za druhou kontrolu. Po cestě jsme v nerušené přírodě (krom občasné radiace) viděli stádo asi 30 divokých prasat, které nám přeběhlo přes cestu, dále jsme také zastihli bizona utíkajíce se schovat do lesa. Cesta nás zavedla až k závoře kontrolního stanoviště, kam se dá dostat jen s propustkou, kterou jsme samozřejmě neměli. Přiběhly dvě vojandy které se hrozně divily jak jsme se tam dostali. Naštěstí jsme se domluvili, že se vrátíme, odkud jsme přijeli a že nás nikdy neviděli. Pokud by nás pustili, další kontrola by nás nejspíš zatkla a oni by měli malér. Musím podotknout, že jsme po cestě neprojeli místo se zákazem vstupu. Vrátili jsme se tedy stejnou trasou

 Jak již naznačuje tento odstavec naším hlavním cílem byla Elektrárna v Černobylu, která byla 2 dny před naším odjezdem uzavřena pro turisty, z důvodu vědeckého výzkumu, jak naznačili oficiálním prohlášením na internetu.

Dalším cílem byl Brahin kde jsme přenocovali a ráno se vyfotili u památníku jednoho ze zasahujících hasičů (rodáka z této vesnice) při havárii.

30. 06. 2011 :

Ráno jsme odjížděli směr městečko Komarin, kde jsme se pokusili utratit poslední Běloruské peníze, které se nadají nikde vyměnit a to ani na hranicích. I přes nákup šišky salámu na místním trhu nám zbylo 1000 000 BYR, což je asi 13 Euro. Na hranici jsme 2X vykládali celé auto, ale přechod proběhl bez větších problémů.

Byli jsme tedy na Ukrajině, kde byl posledním plánovaným cílem Kyjev. Příjezd byl trošičku pozdržen tím, že jsme dorazili v dopravní špičce a ještě na spoustě míst nefungovaly semafory a dopravu řídil policista. Byli jsme svědky kuriózní situace, kdy policista řídící dopravu házel přes projíždějící kolonu vozidel asi 4 proudové silnice kolegovi klíčky od služebního vozu zaparkovaného u krajnice a málem ho hodil do projíždějícího taxi. Klíček se odrazil od jeho střechy a následně ho druhý policista chytil :).

Po překonání dopravních tepen jsme zaparkovali nedaleko Ukrajinského muzea Černobylu. Venku byla vystavena zasahující technika a uvnitř jsme si prohlédli spoustu zajímavých exponátů, včetně videoukázek. Část expozice byla také věnována Japonskému neštěstí V Hirošimě. V jedné z místností bylo podium vystavené ze segmentů krytu jaderného reaktoru. Samozřejmě jsme se nezapomněli zapsat do knihy hostů.

Po návštěvě muzea jsme si chtěli prohlédnout centrum Kyjeva a tak jsme nasedli do místního metra, které pro zajímavost fungovalo stejně jako V Běloruském Minsku na žetony a jízda stála 2 Hřivny(v přepočtu 4.40 Kč). V centru byl jako tradičně v každé metropoli turistický ruch se spoustou možností jak utratit peníze. Prošli jsme si tedy hlavní třídu a v jedné z restaurací s příznačným názvem Euro 2012(tohoto roku se zde bude konat mistrovství Evropy ve fotbale). Kléma si dal 1m dlouhou klobásku a my jsme si pochutnali na Hovězím Steaku na houbách s bramborem v alobalu.

 Jelikož jsme za oběd utratili téměř všechny vyměněné peníze, hledali jsme směnárnu pro výměnu na benzín a jídlo. Po cestě jsme ještě ochutnali točenou zmrzlinu, Klémovi pani dala omylem 2 :). Jelikož už se den chýlil ke konci, vyrazili jsme směr domov. Rozhodli jsme se jet větší část noci a zbytek jsme dospali Okolo 4té ráno na jednom z odpočívadel na pumpě.

1. 07. 2011 :

Po dospání jsme pokračovali nekratší cestou na Slovensko. Kousek od hranic jsme dotankovali plné nádrže, jelikož je tu cena nafty příznivější než na Slovensku a chtěli utratit zbytek Hřiven, které jsou za hranicí bezcenné, stejně jako Běloruský Rubl. Jelikož se jednalo o malou vesničku byl zde jen krámek se smíšeným zbožím. Dokoupili jsme nějaké pozornosti v podobě vodky, piva a čokolád. Na hranici nebylo mnoho vozů, před námi asi 10, ale trefili jsme znovu dobu oběda, takže to trvalo i s kompletní prohlídkou auta na Ukrajinské straně asi 2,5 hodiny.

Počasí nebylo nijak závratně slunečné ale tak jsme chtěli zkusit koupačku v nádrži ve Velké Domaši. Po příjezdu k jakémusi kempu, jsme zde objevili cedulku se zákazem koupání. Jeli jsme tedy o zátoku dál, kde jsme zaparkovali u krajnice a v prostoru mezi rybáři se dostali strmou skalnatou strání k vodě. Na první pohled byla divná:), ale vlezli jsme s botkami do vody a zapadli do bahna. Od koupání jsme tedy upustili a umyli si tedy alespoň ruce a hlavu :). S zaneřáděnýma nohama od bahna jsme se vydrápali zpět k vozovce. Předem bych chtěl podotknout, že Kléma se této blázniviny nezúčastnil :) No, alespoň jsme si porovnali věci po důkladných kontrolách na hranicích a dali si v místní restauraci pozdní oběd. Dál už jsme sychravým počasím pokračovali kolem Vysokých Tater přes Slovensko směr Brno na D1...