Letošní
cesta naším expedičním UAZikem 3160 byla
zahájena 31.8.2015 ve 12:00 výjezdem z Mostu a
rychlým tranzitem přes Polsko a Ukrajinu na území
Ruské Federace. Zde proběhla první zastávka v Rostovu na Donu.
V
místní plovoucí restauraci přímo na
nábřeží jsme si pochutnali na vynikajícím
obědě a vychutnávali výhled na okolo
plující obrovské tankery
převážející ropné produkty. Následně
jsem se přesunuli do Portu Kavkaz,
ze kterého jsme po 20 minutách plavby úplně
novým trajektem překonali Kerčský průliv a
zahájili návštěvu poostrova Krym.
Tuto
návštěvu jsme spojili především s
koupáním jak v Azovském tak Černém moři a s
návštěvou metropolí Simferopol, Sevastopol a Jalta. Zajímavým
zjištěním bylo, že skutečně většina
místních obyvatel kvituje s povděkem připojení
poloostrova k Ruské Federaci.
Následně cesta pokračovala přes Ruské Černomořské přístavy Novorosijsk a Tuapse do Soči, kde
jsme si prohlédli olympijské centrum včetně
závodní dráhy pro F1. Poté jsme opustili
území Ruské Federace a vstoupili jsme do Republiky Abcházie, kde jsme navštívili přímořské letovisko Pitsunda, a hlavní město Suchumi.
Následně nás již čekaly Severokavkazské republiky a návštěvy Majkopu (Republika Adygea), Čerkessu (Karačejevsko-Čerkesská Republika) a Nalčiku (Kabardino-Balkarská
Republika). Navštívili jsme také velmi
smutné místo, školu v Severoosetinském Beslanu, kde
se v roce 2004 odehrál incident, při kterém došlo
ke ztrátě života mnoha civilních obyvatel,
především dětí. Provedli jsme zápis do
pamětní knihy a zapálili svíčku...
Následoval přesun do Vladikavkazu ,
kde jsme dostali v místní kavárně zřejmě
největší kávu v životě, servírovanou do 0,5
litrovém šálku :-) Dle našeho názoru
nejvíce střeženou republikou na Kavkazu je Ingušsko, kde
je koncentrace bezpečnostních složek opravdu velmi
vysoká, zajímavé je zcela nově budované
hlavní město Magas.
Následovala Republika Čečensko, kde jsme si prohlédli nejen hl. město Groznyj, plné
nových mešit a mrakodrapů, ale také
další smutné místo, obec Samaški, kde proběhl za rusko-čečenské války velký masakr civilního obyvatelstva.
Jako
nejnebezpečnější oblast byl mnohými
označován Dagestán, my jsme se setkali však s
pravým opakem. Milí lidé, včetně policistů,
kteří nám ochotně předvedli svůj služební vůz zn.
UAZ. Jediné v čem je Dagestán nebezpečný, je styl
jízdy místních řidičů. Nejen na spojnicích
mezi městy, ale zejména v samotné metropoli Machačkale panuje
na silnicích doslova apokalyptická dopravní
situace, která si nezadá s Marockou
Casablancou,Tureckým Istanbulem či Albánskou Tyranou.
Po
koupeli v Kaspickém moři pokračovala naše cesta do
Kalmycké Republiky, která se vyznačuje
vyznáváním budhistické víry. Po
zastávce v hl. městě Elista, kde
už byl nastaven kurz naší cesty na ČR, následovala
poslední zastávka určená k provedení
obřího nákupu ve městě Oryol.
Pak
již nejkratší cestou přes Bělorusko a Polsko domů. Během
14 dnů najel UAZik 9600 km, jako již tradičně bez
závažných závad a jako obvykle budil v
zemích bývalého sovětského bloku pozornost
:-)
