Start 15.06.208 / 152 916 Km / cca 20:00

Cíl 29.6.2018  / 162 356 Km (-944 Km  161 412 – přeměřuje tachometr 10 % ) 

 cca 13:00

Celkem ujeto 8496 KM cca 14 dní

Letošní Tour byla zaměřena především na návštěvu mladého státního útvaru 
jímž je Doněcka lidová republika a dále pak putování proti proudu řeky 
Volhy, s klíčovou zastávkou v rodišti našeho čtyřkolového věrného oře 
UAZika v ulyanovskem automobilním závodu.

Úkolem první části Tour bylo dostat se co nejrychleji z místa našeho startu 
Tour tedy z obce Všestudy (CV) na hraniční přechod mezi ruskou federaci a 
DNR (mateev kurgan (Rus) / Uspenka (dnr)  se zastávkou v ukrajinském 
Charkově, kde nám předal Valeriuv kamarád (taktéž vlastním prodejny kuchyně 
Hanák) nahradí díly objednané pro našeho UAZika a Vozidlo Tavria.

Menší zdržení znamenalo pouze překonávání hraničního přechodu Prosyane(ua) 
/Kantemirovka (Rus) jednak díky katastrofální příjezdové cestě z UA strany 
a jedna poměrně čilým zájmem pracovníků celnice na obou stranách. Zdržení 
díky nízké kvalitě cest a nutnosti vstoupit do DNR z ruské strany bylo 
důvodem k o divu hodnému počinu našeho kolegy Begemota který nás na 
hraničním přechodu čekal cca 10 hodin.

Po příjezdu jsme vyřídili rychle 
vstupní formality naložili baťušku Hrocha a vydali se již za tmy vstříc 
metropoli Doněck. Cestou jsme ještě udělali dobrý a záslužný čin když jsme 
otce s malým synkem pověsili za UAZika na provaz a i s jejich vozidlem je 
dovlekli do jejich domovské obce Charcyzsk.

V Centru Doněcka jsme se 
ubytovali v Ekonom Hotelu a hned druhý den se vydali na prohlídku města 
(stadion, centrum  návštěva Valerie majitele prodejny kuchyně Hanák atd.) 
Dále jsem pak během několikadenního pobytu v DNR stihli navštívit zničený 
památník savur mohyla

Taktéž zlikvidované Doněcké letiště včetně 
přilehlého sídliště a především Petrovky rajon a okolí šachty Trudovskaja 
kde jsme navštívili Bábušky které přišly o domy a žijí v místním šachetním 
bombouběžišti (Protileteckém krytu).

Stylově jsme si opekli wawlik (Šašlik) na jedné z pozic v blízkosti 
frontové linie a debatovali s našimi přáteli Pavel(Kavkaz) a (Begemot) o 
situaci nejen v DNR. 

Po televizním interview v místní televizi novorossia 
24

https://www.youtube.com/watch?v=c4Uk2iI5kBI&feature=youtu.be

jsme se s našimi přáteli rozloučili a vydali se směr Volgograd, cestou 
jsme se pokusili o krátkou koupel v Azovském moři ovšem neúspěšně...

Při příjezdu do Volgogradu jsme nejprve byli vyšetřováni pro nezastavení na 
pokyn policejní hlídky (hraní s telefonem za jízdy znemožnilo si hlídky 
vůbec povšimnout) a dále pak krátké setkání s místním businessman 
vlastnícím taktéž vozidlo značky UAZ.

Po jízdě podzemní tramvají jsme 
dostali chuť navštívit v ten den hrané utkání mistrovství světa v kopané 
Nigérie - Island to již bylo bohužel vyprodané tak jsme alespoň navštívili 
nejbližší okolí Volgograd arény.

Další zastávkou naši cesty proti proudy 
řeky Volhy byl Kamišin, kde jsme si dali velmi dobrou večeři a provedli 
focení u sochy místního rodáka soudruha Meresjeva. Další zastávkou bylo 
rodiště vozidel VAZ(Lada) tedy Togliatti. Kde jsme navštívili podnikové 
muzeum dále pak muzeum armádní techniky a provedli koupel v chladné, ale 
osvěžující řece VOLZE. Další zastávkou byl ulyanovsk, odpoledne muzeum 
místního rodáka V. I. LENINA včetně rodné chaloupky opět koupel v řece a 
konzumace v plážovém stánku ráno poté dlouho očekávaná objednaná exkurze ve 
výrobním závodě UAZ, respektive v jeho neveřejném muzeu včetně focení a 
rozhovoru pro místní firemní televizi a noviny.

 Kousek od závodu ve velkoskladu nákup další náhradních dílů pro UAZika a přesun do republiky 
Tatarstan respektive jejího hlavního města Kazaně. Po prohlídce města jsme 
již nabrali směr domu. Cestou zastávka a prohlídka dvou hlavních měst 
republik Mari el (Joškar Ola) včetně noclehu, který byl přerušen  
neuvěřitelnou komáří invazí a Čuvašska (Čeboksary) ranní koupel ve slepém 
rameni řeky Volhy. Následoval přesun do velkoměsta Nizhny Novgorod a cesta 
metrem do muzea vozidel zn. GAZ i přesto že muzeum bylo vzdali z parkoviště 
o něco blíže než samotná nástupní zastávka a asi 3x tak blíže než cesta ze 
zastávky výstupní :-))

Dále jsme směřovali zase o něco blíže domovu 
tentokrát do Jaroslavle, kde jsme vyjma nákupu dárků navštívili také 
památník na místě letecké tragédie místního hokejového teamu Lokomotiv. 

Následně již naše cesta směřovala na hranice s Lotyšskem, kde jsme při 
vstupu do EU byli podrobeni opravdu ale opravdu důkladné kontrole, cestou 
Lotyšskem Litvou  Polskem jsme stihli ještě vyjma koupele v jezírku rozbít 
tradičně telefonní aparát ale i přes tuto nepříjemnost jsme zdárně a v 
pohodě dojeli domu.