Afrika Tour 2013
Výběr fotek
Komplet Fotky
Videa
   

Společná Afrika



AFRIKA TOUR 2013

Aneb Maroko, Západní Sahara a zpět

 

Letošní tour začala v 22:50 - 13.7.2013 - končila 26. 7. 2013 v 12:45

Najelo se 10 953 Km

Osazenstvo vozu v tradiční sestavě :

Fettis, Kléma , Šámot

 

Tradiční odjezd od Klémy u baráku a příprava nepředstavovala pro zkušené matadory žádný problém, snad jen krom balení na poslední chvilku :)

 Cílem je Maroko a Západní Sahara. Tranzit přes Německo, Lucembursko, Francie, Andora, Španělsko, Portugalsko …

První zastávka spojená s prohlídkou byla druhý den po odjezdu kolem 8-mé hodiny ranní v centru Lucemburku. Jelikož byla neděle, ulice jsou prázdné, jediný rozruch zde tvoří Japonský turistický zájezd. Nedaleko našeho parkoviště jsme nalezli bezobslužnou půjčovnu kol. Ovšem nechtělo se nám platit registrační poplatek 14 Eur, tak z tohoto nápadu sešlo. Po krátké prohlídce jsme došli na náměstí, kde se již začala připravovat jakási vojenská slavnost.

Všude jsme viděli reklamu na pro nás nový hamburger Homera Simpsona ve tvaru vykrojené koblihy, tak jsme si na něj zašli do místní sítě občerstvení Quick(něco jako MC Donald). I přesto, že bylo již 2 hodiny otevřeno, u pultu nikdo nebyl. Tak cca po 5-ti minutách potulování se po provozovně teprve objevila obsluha a se slovy „Bon žúr Mesijé“ se zeptali co si dáme. Rychlost obsluhy si opravdu nic nezadá s názvem provozovny :) .

Ochutnali jsme tedy již zmíněné Houmer Menu, ke kterému byla nabízena i stylová sklenice. Tu jsme jako vždy, nedostali :)

Samozřejmostí byl opět nákup suvenýrů v místním obchůdku …

Dalším odpočívadlem bylo městečko, které není třeba dlouho představovat Shengen. Leží V Lucembursku cca 1km od Německých a 2Km od Francouzských hranic. Prohlídli jsme si Evropské Muzeum a nakoupili pamětní mince (kromě Klémy samozřejmě )  :). Probíhala zde také nějaká slavnost s občerstvením, tak jsme se rovnou pobědvali u živé hudby.

Poté jsme pokračovali do Francie směr jih. Prvním nocležištěm byl odpočívací areál za zdejší čerpací stanicí Shell.

 

15.7 2013

Po první noci chybělo už jen pár desítek kilometrů k moři na jihu Francie. Samozřejmě jsme u jedné z prvních pláží, někde u Frontigan - Plage hodili koupačku a odpočinek před další cestou do hor. (Musím poznamenat, že zde došlo k prvnímu zjevnému úmrtí živočicha v dějinách našich Tour. Neopatrný racek nám vletěl přímo pod auto :( R.I.P. )

Zastávkou v místním Carefouru jsme doplnili vodu a proviant a ochutnali místní sýry.

Dalším tranzitním bodem byla Andora. Stoupání cca do 1500m bylo o poznání zdlouhavější, než cesta po dálnicích, ale o to byl hezčí pohled na skalní masivy a také poklesla okolní teplota, což přišlo při cestování vhod. Po pár hodinách jsme dorazili do metropole.

V hlavním městě jsme opět neodolali obchůdku se suvenýry při tradiční prohlídce města. Prošli jsme si centrum a pár místních obchůdků.  Navečer jsme pokračovali do Španělska, kde jsme v jednom z odpočívadel v Torrente de Cinca strávili další noc.

16. 7. 2013

Španělskem jedeme směr Zaragoza – Madrid a dále na Lisabon.

První větší zastávka byl v Madridu, spojená s prohlídkou stadionu Santiaga Bernabea – Domácí působiště Realu Madrid. Prohlídka začala na ochozech stadionu, pokračovala do útrob, VIP prostor, síně slávy, prohlídka hřiště,  hráčského tunelu, kabin hostí, tiskového centra a obchodu.

Poté jsme se vydali k nejzápadnějšímu bodu Evropy na  Cabo da Roca, kde jsme přenocovali.

Což se jak se později ukázalo nebyl zase tak dobrý nápad. Neustále na nás blikal místní maják a foukal studený vítr z Atlantického oceánu. Přes den tu šplhají teploty ke 40 stupňům, ale večer bylo poměrně chladno.

17-18.7.2013

Ráno za větru a v celkem husté mlze jsme si prohlédli nejzápadnější pevninský bod Evropy a pokračovali dál. Po pár kilometrech bylo zase krásně slunečno a tak jsme neodolali koupání se v oceánu. Voda byla extrémně slaná oproti mořím.

Po osvěžení jsme zavítali do Portugalské metropole Lisabonu. Prohlédli jsme si stadion teamu Benfica Lisabon, v prodejničce u stadionu vyzkoušeli dresy a po krátké prohlídce města jedeme směr Španělsko – Gibraltar.

Po příjezdu jsme překročili hranici do GBZ, která patří Velké Británii (naštěstí se tu nejezdí vlevo) .  :)  Po zaparkování, jsme šli na prohlídku. Jeden z členů potřeboval akutně na záchod(nebudu ho ze zdvořilostních důvodů jmenovat) a tak si mezitímco jsem byl indisponován dali kluci pivo :) . Zanedlouho jsem se k nim připojil a pokračovali jsme večerní prohlídkou. Dost to tu žilo, omladina se venku potulovala v davech.

 Ochutnali jsme v restauraci místní grilované specialitky. Na zpáteční cestě jsme se o chlup vyhnuli lustrování automobilu, odnesl to vůz kousek před námi.

Pomalu se blíží další část naší tour a to přesun na Africký kontinent. V přístavu jsme si zajistili palubní lístek z Algecirasu do Ceuty. Jelikož bylo kolem druhé hodiny ranní a nejbližší loď jela v 6:00 utábořili jsme se těsně před nájezdem na trajekt. V 5:00 jsme už vstávali a připravili se na nalodění. Trajekt vyrazil přesně a cesta trvala cca hodinku.

Po vylodění jsme poprvé na Tour navštívili Africký kontinent. Sice ještě na Španělské půdě, ale je to další milník v našem cestování.

Jelikož jsme měli celkem slušný spánkový deficit, dospali jsme ještě pár hodin zaparkovaný u jakéhosi rekonstruovanho baráčku.

 Že neděláme nic neobvyklého nám potvrdili 2mísní borci spící opodál v lepenkových krabicích:) .Jednomu z ní koukala jen hlava. Po probuzení úporným sluncem jsme se šli trochu projít a popřípadě hledat směnárnu pro výměnu Eur za Dirham. Exchange se nám sice najít nepodařilo, ale zato jsme si nakoupili něco k snědku v místním Lídlu. Já si tam koupil i organizér na šroubky do práce :)

Pak už nám nic nebránilo vyrazit na Španělsko  - Marockou hranici. Zde nám ochotně pomohli s papírování místní podnikavci. A jak už je u těchto služeb zvykem, nejsou zadarmo - stálo nás to 20 Euro, ale za bezproblémový  průjezd to stálo. Po krátkém rozhovoru nám dali pár užitečných rad, zeptali se odkud jsme a vyprávěli o Maroku.

Konečně jsme za hranicí a cesta Marokem může začít. Směnárna byla hned za rohem a i s celkem příznivým kurzem 2,20 Kč/MAD.(Marocký Dirham).

Nafta je zde za cca 18 Kč/L, obdobné produkty za více jak poloviční ceny než např. ve Španělsku. O poplatcích za dálnici ani nemluvím. Takže by se dalo říci, že z našeho pohledu je Maroko cestovatelským rájem.

Cesta zatím vede kolem po pobřeží Atlantického oceánu přes Tanger Do Rabatu. První zastávkou a prohlídkou místní kultury byl Asilah, když nepočítám zastávku u jakési jeskyně, kde byl podle pověsti uvězněn Herkules.

Prošli jsme místní trhy, ochutnali mátový čaj (jinkak také zde nazývaný „Berberská Whisky“) a v jedné z restaurací jsme také okusili místní kulinářské umění. Všudypřítomní , pouliční prodavači, kteří jsou dosti otravní nás atakovali v jenom kuse, ale vždy jsme odolali  :) . Ochutnali jsme krevetovou polévku a jako druhé jídlo Tajin. Já s masovýma koulema, Kléma s hovězím a zeleninou a Fettis s krevetkama. Osobně mě polévka nenadchla, ale druhé jídlo bylo vcelku chutné. Vydali jsme se z5 k autu prodírajíc se dotěrným davem prodavačů, zaplatili za hlídané parkování a pokračovali směr Rabat.

Hlavní město opět žije hlavně večer, jelikož jsme tu v období ramadánu. Po setmění se začínají rozbalovat provizorní stánky, deky na kterých je zboží vyskládáno, otevírají se garáže a obchod tu frčí na každém kroku. Prošli jsme centrum a vyhlášenou obchodní ulici Mohamed V. Dokonce tu měli i „luxusní“ internetovou kavárnu, kde měli stroje s win XP a představte si i tiskárnu :)

Rozmanitost zboží je tu široká. Seženete zde od lepidla až po vybitou baterku. Převládá zde obchod s oděvy, obuví, koženým zbožím a různými uměleckými skvosty.

U jednoho z obchodů s občerstvením, jsme si dali mátový čajík a malé muffiny. I přes pozdní hodiny cca kolem půlnoci zde pobíhají děti a je tu čilí ruch.

Vrátili jsme se k autu a pokračovali směr Casablanca, před kterou jsme přenocovali na odpočívadle u pumpy.

19. 7. 2013

Dnes je poprvé trochu zataženo, což jsme uvítali, jelikož slunce nebylo tak prudké. Výborná příležitost na prohlídku Casablancy. Prý se čtvrtou nejhezčí Medinou. V některých úzkých uličkách jsme si chvilkama připadali jako na smetišti. To co někteří prodávali, bylo až neuvěřitelné. Např. šroubek, jednu botu, apod. nesmysly. To vše kolem hromady odpadků a v obrovském puchu.

Ovšem jsou zde i lepší čtvrtě, kde je čisto a prodavač má před stánkem řádně poklizeno. U jednoho takového si jeden z členů usmlouval třetinu ceny za ručník s nápisem Maroko. Jelikož obchody s jídlem tu o ramadán moc nefrčí, jsou otevřeny až od 11 hod. Což bylo tak akorát na poobědvání v místním MC Donaldu.(říkáte si proč jíme pro nás známé jídlo a neochutnáme něco zdejšího? Ono když jíte jednou za den je někdy jistota správnou cestou :)) Po obědě jsme ještě projeli město autem. Už jen to je zážitek, protože vám neustále někdo vjíždí do cesty, chodci vcházejí do vozovky, borec s oslem a povozem se řítí protisměrem apod. :) Pokračujeme dál na jih po pobřeží. Jelikož stále lemujeme oceán, využili jsme další obrovskou odlehlou pláž ke koupání – cca 5 KM od Cap Beddouza.

20-21. 7. 2013

Další cesta vede přes Safi, Essaouira, Agadir do Guelmimu. V posledním z jmenovaných je obrovský trh s kozama, ovcema a hlavně zde prodávají Tuaregové velbloudy. Stádo velbloudů nás zaujalo a Tuaregové nás hned přivítali, dali na hlavu turbany, nechali nás se vyfotit u stáda a dali do konverzace. Anglicky zde mluví velice dobře a i Němčina jim není cizí. Velbloud stál cca 20 000 Dirhamů což bylo cca 44 000 Kč, cena by se dala jistě usmlouvat. Samozřejmě jejich vlídnost nebyla náhodná a zavedli nás ke svému stánku s náramky a podobnými ručně dělanými suvenýry. Usmlouvali jsme co nejnižší ceny a koupili si kompas v podobě náramku a již zmíněné turbany.(Ano zase jsme podlehli nákupní horečce cetek :), ovšem mají pro nás i přes nízkou výrobní a vysokou prodejní hodnotu nevyčíslitelnou cenu, spojenou s neopakovatelným zážitkem)

Při výjezdu z trhu nás zastavila hlídka policiie (jsou tu celkem časté) jelikož jsme neměli pasy(samozřejmě ty bezpečnostní) dostali jsme pokutu, kterou se podařilo z původních 900 MAD na 30 Eur. Vypsali nám pokutový lístek a ještě si mohl Fettis v ceně změřit projíždějící kamion místním radarem :)

Pokračovali jsme dál přes Tantan, Tarfayu do Laayoune – hlavního města Západní Sahary.

Kousek za Tarfayou se naše cesta definitivně stáčí mimo atlantický oceán a tak si na památku nabíráme vzorky vody a pouštního písku. Já také beru pár suvenýrů z moře, díky silnému odlivu se odhalilo spoustu kamenů a občas nějakej ten malej krab :) Nezapoměli  jsme také nalepit na kámen Českou vlaječku :)

 Začalo se stmívat a hlad byl neúprosný, tak jsme dovybrali peníze ve zdejší bankomatové síti a navštívili jednu z Laayounských restaurací. Paní vrchní toho moc neměla, ale polévka s chlebem, datle s fíkama v mystičce, máslo a sýr s veselou krávou(Kiri) včetně mátového čaje pro 3 lidi za cca 55 MAD přišli vhod.

 

Nafta je zde na Západní Sahaře jen za 6 MAD/Litr cca 14 Kč, takže možná jedna z nejlevnějších destinací, kde jsme zatím byli. Silnice jsou díky absenci mrazů ve výborném stavu.

Po nocování pár desítek Km za hlavním městem na rovinaté poušti s neustále silným větrem, který bičoval náš střešní stan jsme se začali stáčet na severozápad a pokračovali přes Smaru do Tan-Tanu, Guelmimu a tam jsme odbočili na severozápad do městečka Tata. Přenocovali jsme na poušti cca 30 km za Foum-Zguid.

22. 7. 2013

Bylo ohromné vedro a to i v jednu v noci bylo pořád přes 40 stupňů celsia. Po přenocování nás čekala dosti zdlouhavá cesta cca 100 Km pouze zpevněnou cestou, kde se místy dalo jet pouze 20 km rychlostí. Cílem byla Zagora.

Cca 10 Km před průjezdním bodem nás míjel místní automechanik s asistenčním vozem pro Raley Dakar, ochotě obrátil vůz a nabídl nám prohlídku v nedaleké dílně ve městě.

Zde nám promazali místa na nápravách a kardanech a také zjistili obvodovou prasklinu na přední části rámu, kterou nám zavařili a ještě jsme si nechali upevnit volné přídavné dálkové světlo. Zhruba za hodinku bylo hotovo a oprava stála pouze 500 Dirhamů, což by u nás bylo víc.

Asi náhoda tomu tak chtěla, jednen z členů posádky, která nás potkala měl nedaleko obchod se suvenýry :) Jako vždy toto Kléma rezolutně odmítal a tak to zbylo na nás. Samozřejmě jsme byli pohoštěni čajem z máty a začalo obchodování.

Nejprve nám zkoušeli nabízet nepřeberné množství koberců, ručně dělaných výrobků a šperků. Tak jsme si dali stranou kousky co by připadali v úvahu a začalo smlouvání. Startovalo se na neskutečných cifrách, které jsme postupně lámali dolů. Mezitím kolegu odvedli ještě na prohlídku do patra a já byl přesvědčován ke koupi koberce:

) Kolega jim tam málem shodil jednu z dřevěných masek a aby toho nebylo málo u jednomu z tesaných velbloudů cca 5x5 cm, které jsme měli bokem upadla hlava pádem ze stolku, když ho tam nejmenovaný kolega vracel.(Ano je to stejný kolega co při jedné z předchozích Tour urval při výjezdu z Íránu závoru)

Obchod byl dokončen podáním ruky a jelikož jsme nechtěli plácat eura, ochotně nás hodili na mopedu k bankomatu :) Měli kupodivu i zájem o naše věci na výměnu, tak tam kolega donesl tašku, polovinu jim tam vyházel a oni nabídli cenu. Byla směšná a ani za výměnu jejich hábit k obchodu nakonec nedošlo.

Tak jsme se rozloučili, koupili nezbytnou studenou vodu a pokračovali k poslední zajížďce, kterou byly oázy v M´hamidu.

Pohled krásný, palmový háj přímo v dunách písku. Ten byl tak horký, že se nedalo stát na místě. Pořídili jsme pár foto a vraceli se zpět přes Zagoru směr Marrakech, kam dorazíme tak akorát ve večerních hodinách.

Cesta byla přes dlouhé horské pásmo, tak jsme dorazili v cca 12 hodin jejich času (u nás 2:00). Zastavili jsme nedaleko centra a hned u prvního stánku s kebabama jsme ochutnali zdejší produkty. Pro slabší povahy by to nebylo, prodavač svoji rukou(samozřejmě bez rukavic) udělal pěkně místo v housce a pak opět rukama nabral všechny ingredience, krom věcí z grilu :). Ovšem hlad je hlad a nebudeme si po celodenním půstu hrát na hygienu, že :)

U dalšího stánku jsme koupili nápoje a pohlídli si zdejší Medinu plnou prodejců. Z

Zastavili jsme seké u vyhlášeného náměstí Jemaa el-Fnaa.

23-26. 7.2013

Poté jsme již jeli nejkratší trasou do Melilli, kde jsme se ještě před naloděním na trajekt vykoupali ve zdejším nádherně teplém moři.

Jelikož jsme si koupili palubní lístky cca 2 hodiny před odjezdem, dosatali jsme značnou slevu, cca 1/3. Odjezd byl ve 22:30 a cesta trvala 8hodin. Cílem byla Španělská Malalga.

Další tranzitní destinací byli - Valencie - Barcelona - Montpellier - Cannes - Monako - Milán.

Těsně před poslední jmenovanou destinací se nám stala asi za celou dobu cestování nejhorší porucha. Prasklo spojkové lanko, takže nešlo řadit. Domů to bylo cca 900Km. Stalo se to na dálnici, ale naštěstí jsme dojeli do SOS výhybky, takže pohyb kolem auta byl bezpečnější. Ovšem co teď, bez spojky 900Km - nereálné.

Odtah z ČR by byl až za den a vyšel by kompletně cca 25-30 tisíc korun.

(poplatky dálnice, tunely atd.)

Naštěstí dálnici lemovalplot, nakterém byl vodící drát v bužírce. Podařilo se nám provizorně a na několikátý pokus lanko nahradit a cca po 2,5 hodině jsme slavnostně vyjížděli z místa poruchy.

To vše jsme museli absolvovat v cca 40ti stupňových vedrech.

Pokračovali jsme přes Švýcarsko - Lichtenštejnsko - Německo - Cheb

V Chebu se nám opět utrhl spojkový drát, ale samozřejmě jsme si nastříhali nějaký do zásoby. Oprava byla již snadnější a poté jsme již bez větších potíží dorazili zpět domů, do Mostu ...