AFRIKA
TOUR 2013
Aneb
Maroko, Západní Sahara a zpět
Letošní
tour začala v 22:50 - 13.7.2013 -
končila 26. 7. 2013 v 12:45
Najelo
se 10 953 Km
Osazenstvo
vozu v tradiční sestavě :
Fettis,
Kléma , Šámot
Tradiční
odjezd od Klémy u baráku
a příprava nepředstavovala pro zkušené
matadory žádný problém, snad jen krom
balení na poslední chvilku :)
Cílem je Maroko a
Západní Sahara. Tranzit přes
Německo, Lucembursko, Francie, Andora, Španělsko,
Portugalsko …
První
zastávka spojená
s prohlídkou byla druhý den po odjezdu
kolem 8-mé hodiny ranní
v centru Lucemburku. Jelikož byla neděle, ulice jsou
prázdné, jediný
rozruch zde tvoří Japonský turistický
zájezd. Nedaleko našeho parkoviště
jsme
nalezli bezobslužnou půjčovnu kol. Ovšem nechtělo se
nám platit registrační
poplatek 14 Eur, tak z tohoto nápadu
sešlo. Po krátké prohlídce
jsme došli
na náměstí, kde se již začala připravovat
jakási vojenská slavnost.
Všude
jsme viděli reklamu na pro
nás nový hamburger Homera Simpsona ve tvaru
vykrojené koblihy, tak jsme si na
něj zašli do místní sítě
občerstvení Quick(něco jako MC Donald). I přesto, že
bylo již 2 hodiny otevřeno, u pultu nikdo nebyl. Tak cca po 5-ti
minutách
potulování se po provozovně teprve objevila
obsluha a se slovy „Bon žúr
Mesijé“
se zeptali co si dáme. Rychlost obsluhy si opravdu nic
nezadá s názvem
provozovny :) .
Ochutnali
jsme tedy již zmíněné
Houmer Menu, ke kterému byla nabízena i
stylová sklenice. Tu jsme jako vždy,
nedostali :)
Samozřejmostí
byl opět nákup
suvenýrů v místním obchůdku
…
Dalším
odpočívadlem bylo
městečko, které není třeba dlouho představovat
Shengen. Leží V Lucembursku
cca 1km od Německých a 2Km od Francouzských
hranic. Prohlídli jsme si Evropské
Muzeum a nakoupili pamětní mince (kromě Klémy
samozřejmě ) :).
Probíhala zde také nějaká slavnost
s občerstvením, tak jsme se rovnou pobědvali u
živé hudby.
Poté
jsme pokračovali do Francie
směr jih. Prvním nocležištěm byl
odpočívací
areál za zdejší čerpací
stanicí
Shell.
15.7
2013
Po
první noci chybělo už jen pár
desítek kilometrů k moři na jihu Francie.
Samozřejmě jsme u jedné
z prvních pláží, někde u
Frontigan - Plage hodili koupačku a odpočinek
před další cestou do hor. (Musím
poznamenat, že zde došlo k prvnímu
zjevnému úmrtí živočicha
v dějinách našich Tour.
Neopatrný racek nám vletěl přímo pod
auto :( R.I.P.
)
Zastávkou
v místním
Carefouru jsme doplnili vodu a proviant a ochutnali
místní sýry.
Dalším
tranzitním bodem byla
Andora. Stoupání cca do 1500m bylo o
poznání zdlouhavější, než
cesta po
dálnicích, ale o to byl hezčí pohled
na skalní masivy a také poklesla
okolní
teplota, což přišlo při cestování
vhod. Po pár hodinách jsme dorazili do
metropole.
V hlavním
městě jsme opět neodolali
obchůdku se suvenýry při tradiční
prohlídce města. Prošli jsme si centrum a
pár
místních obchůdků.
Navečer jsme
pokračovali do Španělska, kde jsme v jednom
z odpočívadel
v Torrente de Cinca strávili
další noc.
16.
7. 2013
Španělskem
jedeme směr Zaragoza –
Madrid a dále na Lisabon.
První
větší zastávka byl
v Madridu, spojená s prohlídkou
stadionu Santiaga Bernabea – Domácí
působiště Realu Madrid. Prohlídka začala na
ochozech stadionu, pokračovala do
útrob, VIP prostor, síně slávy,
prohlídka hřiště,
hráčského tunelu, kabin
hostí, tiskového
centra a obchodu.
Poté
jsme se vydali
k nejzápadnějšímu bodu Evropy
na Cabo da Roca,
kde jsme přenocovali.
Což
se jak se později ukázalo
nebyl zase tak dobrý nápad. Neustále
na nás blikal místní maják
a foukal
studený vítr z Atlantického
oceánu. Přes den tu šplhají teploty ke
40
stupňům, ale večer bylo poměrně chladno.
17-18.7.2013
Ráno
za větru a v celkem husté
mlze jsme si prohlédli
nejzápadnější pevninský bod
Evropy a pokračovali dál. Po
pár kilometrech bylo zase krásně slunečno a tak
jsme neodolali koupání se
v oceánu. Voda byla extrémně
slaná oproti mořím.
Po
osvěžení jsme zavítali do
Portugalské metropole Lisabonu. Prohlédli jsme si
stadion teamu Benfica
Lisabon, v prodejničce u stadionu vyzkoušeli dresy
a po krátké prohlídce
města jedeme směr Španělsko – Gibraltar.
Po
příjezdu jsme překročili
hranici do GBZ, která patří Velké
Británii (naštěstí se tu
nejezdí vlevo)
. :) Po
zaparkování, jsme šli na
prohlídku. Jeden z členů potřeboval
akutně na záchod(nebudu ho ze zdvořilostních
důvodů jmenovat) a tak si
mezitímco jsem byl indisponován dali kluci pivo
:) . Zanedlouho jsem se
k nim připojil a pokračovali jsme večerní
prohlídkou. Dost to tu žilo,
omladina se venku potulovala v davech.
Ochutnali jsme
v restauraci místní
grilované specialitky. Na zpáteční
cestě jsme se o chlup vyhnuli lustrování
automobilu, odnesl to vůz kousek před námi.
Pomalu
se blíží další
část naší
tour a to přesun na Africký kontinent.
V přístavu jsme si zajistili
palubní lístek z Algecirasu do Ceuty.
Jelikož bylo kolem druhé hodiny
ranní a nejbližší loď jela
v 6:00 utábořili jsme se těsně před
nájezdem na
trajekt. V 5:00 jsme už vstávali a připravili se na
nalodění. Trajekt
vyrazil přesně a cesta trvala cca hodinku.
Po
vylodění jsme poprvé na Tour
navštívili Africký kontinent. Sice
ještě na
Španělské půdě, ale je to
další
milník v našem
cestování.
Jelikož
jsme měli celkem slušný
spánkový deficit, dospali jsme ještě
pár hodin zaparkovaný u jakéhosi
rekonstruovanho baráčku.
Že
neděláme nic neobvyklého nám potvrdili
2mísní borci spící
opodál
v lepenkových krabicích:) .Jednomu
z ní
koukala jen hlava. Po probuzení
úporným sluncem
jsme se šli trochu projít a
popřípadě hledat směnárnu pro výměnu
Eur za
Dirham. Exchange se nám sice najít nepodařilo,
ale zato jsme si nakoupili něco k snědku
v místním Lídlu.
Já si tam
koupil i organizér na šroubky do práce
:)
Pak
už nám nic nebránilo vyrazit
na Španělsko -
Marockou hranici. Zde nám
ochotně pomohli s papírování
místní podnikavci. A jak už je u těchto
služeb zvykem, nejsou zadarmo - stálo nás to 20
Euro, ale za bezproblémový
průjezd to stálo. Po
krátkém rozhovoru nám
dali pár užitečných rad, zeptali se odkud jsme a
vyprávěli o Maroku.
Konečně
jsme za hranicí a cesta
Marokem může začít. Směnárna byla hned za rohem a
i s celkem příznivým
kurzem 2,20 Kč/MAD.(Marocký Dirham).
Nafta
je zde za cca 18 Kč/L,
obdobné produkty za více jak poloviční
ceny než např. ve Španělsku. O
poplatcích za dálnici ani nemluvím.
Takže by se dalo říci, že z našeho
pohledu je Maroko cestovatelským rájem.
Cesta
zatím vede kolem po pobřeží
Atlantického oceánu přes Tanger Do Rabatu.
První zastávkou a prohlídkou
místní
kultury byl Asilah, když nepočítám
zastávku u jakési jeskyně, kde byl podle
pověsti uvězněn Herkules.
Prošli
jsme místní trhy,
ochutnali mátový čaj (jinkak také zde
nazývaný „Berberská
Whisky“) a
v jedné z restaurací jsme
také okusili
místní kulinářské
umění.
Všudypřítomní
, pouliční prodavači, kteří jsou dosti
otravní
nás atakovali v jenom kuse,
ale vždy jsme odolali :)
. Ochutnali
jsme krevetovou polévku a jako druhé
jídlo Tajin. Já s masovýma
koulema, Kléma
s hovězím a zeleninou a Fettis
s krevetkama. Osobně mě polévka
nenadchla, ale druhé jídlo bylo vcelku
chutné. Vydali jsme se z5 k autu
prodírajíc se dotěrným davem
prodavačů, zaplatili za hlídané
parkování a
pokračovali směr Rabat.
Hlavní
město opět žije hlavně
večer, jelikož jsme tu v období
ramadánu. Po
setmění se začínají
rozbalovat provizorní stánky, deky na
kterých je
zboží vyskládáno,
otevírají se
garáže a obchod tu frčí na každém
kroku.
Prošli jsme centrum a vyhlášenou
obchodní ulici Mohamed V. Dokonce tu měli i
„luxusní“ internetovou
kavárnu, kde
měli stroje s win XP a představte si i tiskárnu :)
Rozmanitost
zboží je tu široká.
Seženete zde od lepidla až po vybitou baterku.
Převládá zde obchod
s oděvy, obuví, koženým
zbožím a různými uměleckými skvosty.
U
jednoho z obchodů
s občerstvením, jsme si dali
mátový čajík a malé
muffiny. I přes pozdní
hodiny cca kolem půlnoci zde pobíhají děti a je
tu čilí ruch.
Vrátili
jsme se k autu a
pokračovali směr Casablanca, před kterou jsme přenocovali na
odpočívadle u
pumpy.
19.
7. 2013
Dnes
je poprvé trochu zataženo,
což jsme uvítali, jelikož slunce nebylo tak
prudké. Výborná příležitost
na
prohlídku Casablancy. Prý se čtvrtou
nejhezčí Medinou. V některých
úzkých
uličkách jsme si chvilkama připadali jako na
smetišti. To co někteří prodávali,
bylo až neuvěřitelné. Např. šroubek, jednu botu,
apod. nesmysly. To vše kolem hromady
odpadků a v obrovském puchu.
Ovšem
jsou zde i lepší čtvrtě,
kde je čisto a prodavač má před stánkem
řádně
poklizeno. U jednoho takového si
jeden z členů usmlouval třetinu ceny za ručník
s nápisem Maroko.
Jelikož obchody s jídlem tu o ramadán
moc
nefrčí, jsou otevřeny až od 11
hod. Což bylo tak akorát na poobědvání
v místním MC
Donaldu.(říkáte si
proč jíme pro nás známé
jídlo a
neochutnáme něco zdejšího? Ono když
jíte
jednou
za den je někdy jistota správnou cestou :)) Po obědě jsme
ještě projeli město
autem. Už jen to je zážitek, protože vám
neustále
někdo vjíždí do cesty, chodci
vcházejí do vozovky, borec s oslem a
povozem se
řítí protisměrem apod. :)
Pokračujeme dál na jih po pobřeží. Jelikož
stále
lemujeme oceán, využili jsme
další obrovskou odlehlou pláž ke
koupání – cca 5 KM od Cap Beddouza.
20-21.
7. 2013
Další
cesta vede přes Safi,
Essaouira, Agadir do Guelmimu. V posledním
z jmenovaných je obrovský
trh s kozama, ovcema a hlavně zde
prodávají
Tuaregové velbloudy. Stádo
velbloudů nás zaujalo a Tuaregové nás
hned
přivítali, dali na hlavu turbany,
nechali nás se vyfotit u stáda a dali do
konverzace.
Anglicky zde mluví velice
dobře a i Němčina jim není cizí. Velbloud
stál cca
20 000 Dirhamů což bylo cca
44 000 Kč, cena by se dala jistě usmlouvat. Samozřejmě jejich
vlídnost
nebyla náhodná a zavedli nás ke
svému
stánku s náramky a podobnými
ručně
dělanými suvenýry. Usmlouvali jsme co
nejnižší ceny a koupili si kompas
v podobě náramku a již
zmíněné turbany.(Ano
zase jsme podlehli nákupní
horečce cetek :), ovšem mají pro nás i
přes
nízkou výrobní a vysokou
prodejní hodnotu
nevyčíslitelnou cenu, spojenou
s neopakovatelným
zážitkem)
Při
výjezdu z trhu nás
zastavila hlídka policiie (jsou tu celkem časté)
jelikož jsme neměli pasy(samozřejmě
ty bezpečnostní) dostali jsme pokutu, kterou se podařilo
z původních 900
MAD na 30 Eur. Vypsali nám pokutový
lístek a ještě si mohl Fettis v ceně
změřit projíždějící kamion
místním radarem :)
Pokračovali
jsme dál přes Tantan,
Tarfayu do Laayoune – hlavního města
Západní Sahary.
Kousek
za Tarfayou se naše cesta
definitivně stáčí mimo atlantický
oceán a
tak si na památku nabíráme vzorky
vody a pouštního písku. Já
také beru
pár suvenýrů z moře, díky
silnému
odlivu se odhalilo spoustu kamenů a občas nějakej ten malej krab :)
Nezapoměli jsme
také nalepit na kámen Českou vlaječku :)
Začalo se stmívat
a hlad byl neúprosný, tak
jsme dovybrali peníze ve zdejší
bankomatové síti a
navštívili jednu
z Laayounských restaurací.
Paní vrchní toho moc neměla, ale
polévka
s chlebem, datle s fíkama
v mystičce, máslo a sýr
s veselou
krávou(Kiri) včetně mátového čaje pro
3 lidi za cca 55 MAD přišli vhod.
Nafta
je zde na Západní Sahaře jen
za 6 MAD/Litr cca 14 Kč, takže možná jedna
z nejlevnějších destinací,
kde
jsme zatím byli. Silnice jsou díky absenci mrazů
ve výborném stavu.
Po
nocování pár desítek Km za
hlavním městem na rovinaté poušti
s neustále silným větrem,
který bičoval
náš střešní stan jsme se
začali stáčet na severozápad a pokračovali přes
Smaru
do Tan-Tanu, Guelmimu a tam jsme odbočili na severozápad do
městečka Tata.
Přenocovali jsme na poušti cca 30 km za Foum-Zguid.
22.
7. 2013
Bylo
ohromné vedro a to i
v jednu v noci bylo pořád přes 40 stupňů
celsia. Po přenocování nás
čekala dosti zdlouhavá cesta cca 100 Km pouze zpevněnou
cestou, kde se místy
dalo jet pouze 20 km rychlostí. Cílem byla Zagora.
Cca
10 Km před průjezdním bodem
nás míjel místní
automechanik s asistenčním vozem pro Raley Dakar,
ochotě
obrátil vůz a nabídl nám
prohlídku v nedaleké dílně ve městě.
Zde
nám promazali místa na
nápravách a kardanech a také zjistili
obvodovou prasklinu na přední části
rámu,
kterou nám zavařili a ještě jsme si nechali
upevnit volné přídavné
dálkové
světlo. Zhruba za hodinku bylo hotovo a oprava stála pouze
500 Dirhamů, což by
u nás bylo víc.
Asi
náhoda tomu tak chtěla,
jednen z členů posádky, která
nás potkala měl nedaleko obchod se suvenýry
:) Jako vždy toto Kléma rezolutně odmítal a tak
to zbylo na nás. Samozřejmě
jsme byli pohoštěni čajem z máty a
začalo obchodování.
Nejprve
nám zkoušeli nabízet
nepřeberné množství koberců, ručně
dělaných výrobků a šperků. Tak jsme si
dali
stranou kousky co by připadali v úvahu a začalo
smlouvání. Startovalo se
na neskutečných cifrách, které jsme
postupně lámali dolů. Mezitím kolegu
odvedli ještě na prohlídku do patra a
já byl přesvědčován ke koupi koberce:
)
Kolega jim tam málem shodil
jednu z dřevěných masek a aby toho nebylo
málo u jednomu z tesaných
velbloudů cca 5x5 cm, které jsme měli bokem upadla hlava
pádem ze stolku, když
ho tam nejmenovaný kolega vracel.(Ano je to
stejný kolega co při jedné
z předchozích Tour urval při výjezdu z
Íránu závoru)
Obchod
byl dokončen podáním ruky
a jelikož jsme nechtěli plácat eura, ochotně nás
hodili na mopedu
k bankomatu :) Měli kupodivu i zájem o
naše věci na výměnu, tak tam kolega
donesl tašku, polovinu jim tam vyházel a oni
nabídli cenu. Byla směšná a ani za
výměnu jejich hábit k obchodu nakonec
nedošlo.
Tak
jsme se rozloučili, koupili
nezbytnou studenou vodu a pokračovali k poslední
zajížďce, kterou byly
oázy v M´hamidu.
Pohled
krásný, palmový háj
přímo
v dunách písku. Ten byl tak
horký, že se nedalo stát na místě.
Pořídili
jsme pár foto a vraceli se zpět přes Zagoru směr Marrakech,
kam dorazíme tak
akorát ve večerních hodinách.
Cesta
byla přes dlouhé horské
pásmo, tak jsme dorazili v cca 12 hodin jejich času
(u nás 2:00).
Zastavili jsme nedaleko centra a hned u prvního
stánku s kebabama jsme
ochutnali zdejší produkty. Pro
slabší povahy by to nebylo, prodavač svoji
rukou(samozřejmě
bez rukavic) udělal pěkně místo v housce a pak opět
rukama nabral všechny
ingredience, krom věcí z grilu :). Ovšem
hlad je hlad a nebudeme si po celodenním
půstu hrát na hygienu, že :)
U
dalšího stánku jsme koupili
nápoje a pohlídli si zdejší
Medinu plnou prodejců. Z
Zastavili
jsme seké u vyhlášeného
náměstí Jemaa el-Fnaa.
23-26.
7.2013
Poté
jsme již jeli nejkratší trasou do Melilli, kde
jsme se
ještě před naloděním na trajekt vykoupali ve
zdejším nádherně teplém
moři.
Jelikož
jsme si koupili palubní lístky cca 2 hodiny před
odjezdem, dosatali jsme značnou slevu, cca 1/3. Odjezd byl ve 22:30 a
cesta trvala 8hodin. Cílem byla
Španělská Malalga.
Další
tranzitní destinací byli - Valencie - Barcelona -
Montpellier - Cannes - Monako - Milán.
Těsně
před poslední jmenovanou destinací se
nám stala
asi za celou dobu cestování
nejhorší
porucha. Prasklo spojkové lanko, takže nešlo
řadit. Domů
to bylo cca 900Km. Stalo se to na dálnici, ale
naštěstí jsme dojeli do SOS výhybky,
takže pohyb
kolem auta byl bezpečnější. Ovšem co
teď, bez
spojky 900Km - nereálné.
Odtah
z ČR by byl až za den a vyšel by kompletně cca 25-30
tisíc korun.
(poplatky
dálnice, tunely atd.)
Naštěstí
dálnici lemovalplot, nakterém byl
vodící
drát v bužírce. Podařilo se nám
provizorně a na
několikátý pokus lanko nahradit a cca po 2,5
hodině jsme
slavnostně vyjížděli z místa poruchy.
To
vše jsme museli absolvovat v cca 40ti stupňových
vedrech.
Pokračovali
jsme přes Švýcarsko - Lichtenštejnsko
- Německo - Cheb
V
Chebu
se nám opět utrhl spojkový drát, ale
samozřejmě
jsme si nastříhali nějaký do zásoby.
Oprava byla
již snadnější a poté jsme již bez
větších potíží dorazili
zpět domů, do Mostu
...
|